Spisy Zeměpisného sdružení
číslo 32 (1/2014)


sc. RADAN KVĚT

STARÉ STEZKY JIHOMORAVSKÉHO KRAJE

Každý kraj na území naší republiky je poznamenán sítí starých stezek. Je třeba ovšem zdůraznit stezkami, které dnes nejsou ke spatření. Kudy lidé chodili před dlouhými tisíciletími ba dokonce desítkami tisíciletí, nemůže po tak dlouhé době zůstat po jejich šlápotách sebemenší stopa. Ale nálezy archeologů potvrzují, že tam, kde očekáváme trasu starých stezek, se nalézají doklady o jejich dávné přítomnosti. Trasy stezek vedly z počátku především podél vodních toků, kdysi dávno také po vyšlapaných trasách mamutů, později jiných velkých savců jako koní. Nebo se lidé ubírali po suchých, i kamenitých a jiných vhodných terénech.

Stopy lidí našeho typu Homo sapiens, kteří se objevili na území Afriky v oblasti dnešní Keni snad někdy před časem kolem 150 000 let, se po desetitisíce let mohly nalézat pouze na území Afriky. Až po dlouhé době si našli první jejich potomci cestu mimo Afriku. Snad před 80 – 70 tisíci lety se dostali přes Suezskou šíji na území Asie. Podél středozemního pobřeží putovali krátce k severu, ale potom též k východu, aby podél Eufratu se dostali k jižnímu pobřeží Asie a nakonec přes ostrovy za nízkého stavu mořských vod až do Austrálie. To se událo asi před 60 000 lety. Do Evropy se dostali později, to když obešli pobřežím Malou Asii a potom podél Azovského moře se dostali na území severně od Kaspického moře. Tady došlo k zásadní události. Část přicházejících lidí se pustila k východu, aby osídlila Asii a nakonec i Ameriku. Druhá část lidí se pustila k západu a stala se Evropany. Ti lidé procházeli dlouhý čas stepmi nalézajícími se podél středoevropských vrchovin. Je možné, že někteří putující se odklonili od dlouho sledovaného západního směru a pustili se k jihu či severu podél vodních toků a začali osídlovat i území vrchovin. Jisté je, že během času se někteří lidé přepravili z pobřeží Malé Asie na území dnešního Řecka nebo Bulharska, aby posléze po dosažení toku Dunaje se ubírali – jako po stezkové magistrále – podél údolí Dunaje. Jakmile dospěli k ústí řeky Moravy, došli podél ní na území jižní Moravy, tedy také na území podél Dyje. To se událo někdy před asi 25 000 lety, kdy tudy putovali mamuti, a proto je to území známé též přítomností lovců mamutů.

V Jihomoravském kraji na rozdíl od ostatních částí našeho státu se nalézají nejdůležitější trasy stezek, které protínají území České republiky. Jsou zde doloženy trasy z nejdávnějších časů, kdy u nás žili lovci mamutů před nějakými dvaceti tisíci lety. V pozdějších dobách nejrůznějších kultur stále zde pobývali lidé, kteří se vždy nutně pohybovali po krajině. Proto není pochyby, že stezky zde dlouhou dobu fungovaly a lidé se právě po těch nejvýznamnějších dálkových stezkách pouštěli na pochody do vzdálených míst. A to z různých důvodů, buď že hledali vhodné kamenné suroviny pro výrobu nástrojů, nebo vzácné poživatiny, možná i šperky, ale i kontakty s jinými lidmi pro informace o různých novotách.

Až v posledních tisíciletích nastala změna, to už mohl člověk jezdit na koni, později na povoze s koňským spřežením po rozšířené stezce. To trvalo až do časů středověku, kdy se postupně začaly stavět dlážděné silnice a v 18. století i prvé císařské cesty. Teprve 19. století s budováním železnice změnilo situaci v dopravě natolik, že lidé často už nemohli jezdit s povozem po staré rozšířené stezce. Nezbývalo nic jiného než použít nově budované sítě okresních silnic. Síť starých stezek postupně zanikala. A v tom čase začal významně měnit dopravní zvyklosti nový dopravní prostředek automobil. V dvacátém století se začaly budovat dálnice a síť starých stezek zanikla docela. Po starých stezkách zbyly jen drobné úseky v lesích, někdy i při vodním toku.

Do současné mapy se sice zdaří zakreslit staré stezky, ale jejich průběh se zdá dnešnímu pozorovateli většinou jako nemožný s ohledem na dnešní dopravní síť. Přesto ten pohled do minulosti je plně oprávněný.

Na jižní Moravě vznikly dálkové staré stezky známé podle jména i laikům. Jsou to varianty Jantarových stezek.Ty vedly od jihu z dnešního území Rakouska a všechny mířily k Moravské bráně. Úplný soupis názvů všech starých stezek je pro celou republiku uveden v Atlase starých stezek a cest (Květ 2011). Tři trasy Jantarových stezek se nazývají znojemská (10a), lávská (podle rakouského města Laa an der Thaya; původně zde stála láva – velká lávka) (10b) a břeclavská (10c). Ty trasy pamatují časy dalekého pravěku. Znojemská trasa se spojuje u Pravlova (nedaleko stezkové křižovatky u Židlochovic) s lávskou trasou (10b), která se posléze rozdvojila u Křenovic. Jedna její trasa pak vedla kolem současného Vyškova, druhá okolo Bučovic, aby se obě spojily před Kroměříží. Břeclavská trasa Jantarové stezky vede více méně podél řeky Moravy a křižuje se s výše popsanou linií Jantarové stezky nedaleko Hulína. Zde se nalézá nejvýznamnější křižovatka na Moravě už z hlubokého pravěku, ale i v dnešní době (křižovatka dálnic).

Další důležitá dálková stezka se nazývá Česká (5), protože vedla od přechodu (kdysi brodu) na řece Moravě poblíž Hodonína přes Brno, Blansko dále k severu a do Čech.

Dyjskosvratecká stezka (7) byla jedna z nejstarších využívaných tras. Podél ní přicházeli od křižovatky u Břeclavi pod Pavlovské vrchy mamuti a lovci mamutů už před dvaceti tisíci lety a asi ještě dříve. Stezka vedla k Jantarové stezce vedoucí podél Židlochovic. Zde na stezkové křižovatce u Židlochovic také existoval původní pravěký střed území jižní Moravy.

Mladšího původu jsou dvě stezky, které vedly méně přístupným terénem přes vrchoviny do Čech. Haberská (9) stezka začínala u Jantarové stezky u Znojma a Libická (14) v okolí Pravlova, kde se spojovaly pravěké trasy znojemské a lávské Jantarové stezky.

Poslední dálková trasa se nazývá Břeclavská stezka (3). Ta fungovala jako spojnice lávské a břeclavské trasy Jantarové stezky. Probíhala hlavně po dnešním území Rakouska, jen malá část trati vedla na našem území u Břeclavi.

Z regionálních (méně výrazných) stezek se nalézají v Jihomoravském kraji pouze úseky tří tras. Jednak je to stezka Třebíčskoivančická (I) vedoucí od Ivančic až za Třebíč. A potom Jihomoravská (III) též nedaleko Ivančic počínající a vedoucí přes Hrotovice, Dačice až k Veselí nad Lužnicí už daleko za hranicemi Jihomoravského kraje. Poslední regionální trasa je tak řečená Středomoravská stezka (IV). Ta vedla od Vyškova přes Prostějov k Olomouci.

Konečně je možno ukázat několik lokálních stezek, většinou sledujících vodní toky. Jsou bezejmenné. Označuji je pouze písmeny. Jako první uvádím stezku A. Vede od Hnanic při státní hranici jihozápadně od Znojma a končila při Dyji u Laa. Téměř souběžně vedla stezka počínající u Znojma a navazující na stezku A u Jaroslavic (B). Stezka C je jedna z nejdelších lokálních stezek Jihomoravského kraje. Vedla od Břeclavi k západu, aby obcházela dnešní Mikulov na jihu a dále vedla k severu podél Svratky a končila na křižovatce u Židlochovic. Stezka D začínala u Moravské Nové Vsi před brodem Jantarové stezky přes Moravu, dále vedla přes obec Lužice dále ke Kyjovu. Stezka E začínala u Podivína na Dyjskosvratecké stezce a přes Hustopeče mířila k Židlochovicím. Stezka F od Kyjova probíhala přes Šardice, Čejč, Kobylí, Velké Pavlovice a končila u Podivína podobně jako stezka E. Stezka G mířila od Veselí přes Bzenec do Kyjova. Konečně stezka H vede od Tišnova přes Kuřim, prochází Brnem a končí na křižovatce v Židlochovicích. Poslední uváděná stezka CH navazuje na stezku H jižně od Kuřimi a odtud vede k severu k Rájci-Jestřebí a tam končí na České stezce.

Tím je vylíčena síť stezek na jihu Moravy. Nejdůležitější zajisté jsou trasy Jantarových stezek a Dyjskosvratecká stezka. Právě u ní nález nejstaršího objektu rukou člověka vytvořeného nejen na území Moravy, ale v Evropě vůbec, totiž Věstonické venuše (v táboře lovců mamutů), svědčí o starobylosti zdejších stezek.

L i t e r a t u r a :

KVĚT, R. (1997): Staré stezky v České republice. Moravské zemské muzeum, Brno.
KVĚT, R. (2003): Duše krajiny. Staré stezky v proměnách věků. Academia, Praha.
KVĚT, R., PODBORSKÝ, V., ed. (2006): Cesty a stezky do časů Velké Moravy. Sborník statí o komunikacích velkomoravských a předvelkomoravských). Knižnice Moravskoslezského klubu, sv. 4, Brno.
KVĚT, R. (2011): Atlas starých stezek a cest na území České republiky. Studio Vidi, Brno.
KVĚT, R. (2011): Stezkami lovců mamutů (Ilustrované dějiny starých stezek od pradávna po současnost). C Press, Brno.
KVĚT, R. (2011): Stezky Brna. Šimon Ryšavý, Brno.
KVĚT, R. (2012): Staré stezky součást lidské kultury. Littera, Brno.


Autor: Ing. Radan Květ, CSc.; Kvet.R@seznam.cz

Pozn: v internetové verzi nejsou reprodukovány tabulky a grafické přílohy.


NAHORU

© Zeměpisné a vlastivědné sdružení, z.s.