Spisy Zeměpisného sdružení
číslo 34 (2/2015)


JAN BÍNA

POTENCIÁL A INFRASTRUKTURA CESTOVNÍHO RUCHU
V MORAVSKO-SLOVENSKÝCH KARPATECH V ČR

Úvod

Účelem předkládaného článku je porovnat v relativně homogenních dílčích územních jednotkách Moravsko-slovenských Karpat existující potenciál cestovního ruchu a rozsah a skladbu infrastruktury cestovního ruchu.

Pojmy, metoda práce

Moravsko-slovenské Karpaty jsou podsoustavou Vnějších Západních Karpat. Na území Česka se skládají ze 3 geomorfologických celků (Vizovická vrchovina, Bílé Karpaty, Javorníky) a 12 podcelků. Podcelky (obr. 1) budou použity jako územní jednotky analýzy.

Potenciál cestovního ruchu území je vyjádřen souborem podmínek, hodnot a předpokladů, které představují důvody návštěv účastníků cestovního ruchu (CR). Kompletní postižení takového potenciálu je sotva možné, protože se jedná o složitý systém, do něhož vstupují prvky přírodní (pozoruhodnosti typu jeskyní, skalních měst aj., ráz krajiny, vhodnost pro letní či zimní rekreaci) i kulturní (historické, technické, sakrální aj. památky a zajímavosti, festivaly, slavnosti apod.); navíc některé aspekty potenciálu působí nehmotně a neměřitelně, např. genius loci určitých míst. Jakékoli vyhodnocování se tudíž ke skutečnému potenciálu cestovního ruchu může jen více či méně přibližovat.

Infrastruktura cestovního ruchu představuje soubor zařízení a služeb, které umožňují, usnadňují a zpříjemňují návštěvu a pobyt turistů – účastníků CR. Jedna část infrastruktury převádí potenciálovou nabídku území do přímo využitelného stavu, druhá část vytváří vlastní, autonomní, atraktivity. Do první části můžeme zařadit síť značených cest (pěších, cyklo, lyžařských), návštěvnické zpřístupnění hradů, zámků, klášterů, možnosti ubytování apod. Do druhé části patří např. zoologické zahrady, arboreta, specifická muzea, lanová centra atd.

Porovnání potenciálu a infrastruktury je možné tehdy, jestliže určitým způsobem obě veličiny ve sledovaném území „změříme“ a odstupňujeme, a to alespoň do tří úrovní: vysoké, střední a nízké. Každá taková kvantifikující operace s oběma veličinami musí zjednodušovat. To se týká, jak bylo výše uvedeno, zejména potenciálu. Ale i při vyhodnocení infrastruktury CR máme k dispozici jen neúplná (a rychle zastarávající) data týkající se pouze druhů a počtů zařízení, nikoli jejich vnitřní situace, kapacit, doprovodných programů apod.; alternativou by ovšem mohl být jen podrobný průzkum v terénu.

Výsledky v územní diferenciaci

Fryštácká brázda je tektonicky vzniklá sníženina s plochým až mírně zvlněným, převážně bezlesým povrchem, členitosti přibývá směrem k východu. Turistický potenciál má tak k dispozici jen nepříliš přitažlivou krajinu, je tu však zámek Lešná a tradice církevních poutí ve Štípě. Ve sféře infrastruktury CR hraje hlavní roli návštěvnické zpřístupnění zámku Lešná a sousedící „přidaná hodnota“ – zoologická zahrada. Ve Slušovicích je dostihové závodiště (se 4-5 dostihy v roce) a golfové hřiště. Síť turisticky značených cest reprezentují hlavně cyklotrasy. Ubytovací možnosti (pramen ve všech podcelcích: BECKER 2014) jsou ve Fryštáku, Lukově, Štípě a Březové, celkem 6 penzionů a hotelů. Celkově lze úroveň infrastruktury hodnotit stupněm vysoká, čímž převyšuje vlastní potenciál území, který je ve středním stupni. Jde tu ovšem nepochybně i o vliv blízkého Zlína.

Zlínská vrchovina stoupá od západních pahorkatin střídaných kotlinami do podhorského reliéfu na východě. Zvlněný terén, lesnatost, nabídky vyhlídek z návrší s loukami a pastvinami činí území atraktivní pro všechny druhy aktivní turistiky. Přírodní potenciál doplňují sirné prameny v Kostelci. Kulturní potenciál je soustředěn především ve Zlíně a Vizovicích. Zlín i osm desetiletí od přeměny z nevýznamného městečka stále přitahuje pozornost svým urbanistickým a architektonickým pojetím, lákadlem je i zachovalý hrad v části Malenovice. Kulturním dědictvím Vizovic je zámek a též nehmotný faktor: tradice pálenek z místních produktů. Infrastruktura CR účelně využívá potenciálovou nabídku, ve Zlíně je účelně řešena funkční konverze z baťovských továrních objektů na zařízení služeb a veřejné správy. Návštěvnicky zpřístupněné jsou malenovický hrad i vizovický zámek. „Zhmotněním“ pálenkové tradice Vizovic jsou pravidelné festivaly Vizovické trnkobraní. Kostelecké prameny využívají zdejší lázně. Ubytovací možnosti: Zlín 27, jinde 4 (Vizovice, Všemina, Liptál) a camping Dešná. Mezi turisticky značenými cestami převládají cyklotrasy, ale i pěších je přiměřeně. Závěr: potenciál i infrastruktura jsou v podcelku na vysoké úrovni.

Komonecká hornatina byla vymezena podle protáhlého antiklinálního hřbetu, který převyšuje okolní krajinu o 200-300 m. Území je téměř souvisle zalesněno. Turistický potenciál je dán jednak možností hřebenovek pěších, lyžařských i na kole, hlavní jmenovitou přírodní pozoruhodností je působivá skalní hradba Čertových skal u Lidečka. Skalní útvary oživují krajinu i jinde (Lačnovské skály aj.). Kulturní potenciál představuje Památník Ploština. Infrastruktura CR je výlučně zastupována turistickou vybaveností, představují ji (kromě 1 rozhledny) značené turistické cesty. Hřebenem, s výjimkou západní části, prochází značená pěší a lyžařská trasa, ve východní části i cyklotrasa v souběhu s naučnou stezkou. Území je navštěvováno především na krátkodobé akce a jeho vybavenost lze považovat za přiměřenou potenciálu, obojí ve střední úrovni.

Luhačovická vrchovina zaujímá nižší terén mezi hornatinami – Komoneckou a Bílých Karpat –, avšak území členité a různorodé. Charakter využití půdy (vysoký podíl luk a pastvin) vtiskuje krajině přitažlivý podhorský ráz, i když střední výška okolo 400 m n. m. tomu neodpovídá. Vedle všeobecné vhodnosti území pro aktivní turistiku jsou velkým aktivem přírodního potenciálu minerální prameny s léčebnými účinky vyvěrající podle zlomů v údolí říčky Šťávnice. U nich vznikly čtvrté největší lázně v Česku, Luhačovice a toto – podle mnohých – naše nejkrásnější lázeňské město založilo i vysoký kulturní potenciál, na němž se podílí jednak sám jurkovičovský genius loci, jednak plejáda kulturních akcí, které jsou v Luhačovicích a Pozlovicích pořádány. Pozlovická přehrada, chránící Luhačovice před povodněmi, je využita jako letní rekreační areál. Vazba na národopisnou oblast Zálesí je realizována luhačovickým muzeem. Blízkým okolím Luhačovic a Pozlovic prochází řada pěších cest místního značení, ale na většině území podcelku je síť turisticky značených cest (zejména pěších) řídká a neodpovídá hodnotám krajiny. Totéž platí i pro ubytovací zařízení, kterých je mnoho v Luhačovicích (43) a Pozlovicích (8 a camping), kdy většinou slouží buď přímo pro lázeňství, nebo pro rekreaci s lázeňskými procedurami, ale jinde jsou jen 3 (Bojkovice, Slavičín). Infrastrukturu CR území je proto v celkovém pohledu nutno hodnotit jen střední úrovní, čímž nedosahuje vysoké úrovně potenciálu.

Hlucká pahorkatina představuje přechodové území mezi Dolnomoravským úvalem a Bílými Karpatami, tímto směrem mozaika nevelkých a mělkých kotlin a široce zaoblených plochých hřbetů a plošin pozvolna nabírá nadmořskou výšku (max. k 429 m). Na západě je hodně orné půdy („Slovácká Haná“), východ je lesnatý. Kulturní potenciál určuje poloha na Slovácku se slavnostmi Jízda králů v Hluku a Vlčnově, se zdobenou vesnickou lidovou architekturou, se hřbitovem „Slovácký Slavín“ v Kněždubu, s krojovanými poutěmi v Blatnici pod Svatým Antonínkem. Historickou hodnotu Uherského Brodu zvyšuje povědomí o (možném) rodišti J. A. Komenského. Turistická vybavenost zareagovala na některé potenciálové impulsy: v Uherském Brodě je reprezentativní muzeum J. A. K., středověká hlucká tvrz je zpřístupněna formou muzea, „oskerušový věhlas“ okolí Tvarožné Lhoty zachycuje místní muzeum a naučná stezka. Existuje 5 rozhleden, ale nejsou napojeny na značené cesty. Těch je vůbec málo, zejména pěších. Ubytovací možnosti: 18 (Uherský Brod, Hluk, Záhorovice, Dolní Němčí, Nivnice, Blatnice pod Sv. Antonínkem, Žeraviny, Hroznová Lhota), camping Hluk. Závěr: infrastruktura přibližně odpovídá potenciálu, obojí ve střední úrovni.

Žalostinská vrchovina jako nejvíce k jihozápadu vysunutý výběžek Bílých Karpat je charakteristická oblými terénními tvary. Lesy jsou střídány květnatými loukami (NPR Čertoryje aj.) s rozptýlenými dřevinami. Paralelně s hraničním hřbetem probíhá nižší Šumárnický hřbet. Mezi oběma hřbety protéká říčka Radějovka s přehradní nádrží. Možnosti pro letní rekreaci zde byly využity příslušnými zařízeními vč. campingu, další ubytovací možností je hotel v Radějově. Kulturní část potenciálu CR zvyšuje příslušnost k folklorní oblasti Horňácko. V Kuželově je zpřístupněna technická památka větrný mlýn. Síť značených cest má dobrou hustotu, existují 2 rozhledny. Celkově lze konstatovat, že potenciál CR odpovídá vysoké úrovni, stejně jako infrastruktura CR.

Javořinská hornatina je nejvyšším podcelkem Bílých Karpat. Kromě hraničního hřbetu s Javořinou (970 m) tvoří hornatinu i další hřbety a rozsochy svažující se do hlubokých údolí. Do podcelku je zařazena i podhorská vrchovinná část sestupující až k 300-350 m n. m. Infrastrukturu CR představují lyžařské areály u Javorníku a Nové Lhoty, 2 rozhledny a v horských partiích značené turistické trasy, pěší a lyžařské, pod hlavním hřbetem i cyklo-. Avšak ve zvlněné podhorské části podcelku turistické značení zcela chybí. V území není žádná turistická horská chata a i když je běžně využívána slovenská Holubyho chata, pro území Česka je to určitý deficit. Ubytovací možnosti: 2 (Suchov, Horní Němčí). Závěr: vysoká úroveň potenciálu CR není doprovázena analogicky klasifikovanou infrastrukturou, ta dosahuje jen střední úrovně.

Straňanská kotlina zahrnuje jednak údolí dvou přítoků Váhu (Klanečnice a Hrubár, též Březová, na slovenské straně Bošáčka), které díky větší erozní síle pronikly na moravskou stranu, jednak jejich rozdělující hřbet vystupující k 552 m n. m. Ráz krajiny je vrchovinný. Existují dvě rozhledny, lyžařský areál u Strání, značené cyklotrasy v údolích a pěší trasa rozdělujícím hřbetem. Okolím Strání prochází naučná stezka. Ubytovací možnosti nejsou evidovány. Území je možné ohodnotit středním stupněm potenciálu i infrastruktury.

Lopenická hornatina se táhne na severovýchod od údolí Hrubáru (Březové) přes Velký Lopeník (911 m) po Vlárský průsmyk. Uprostřed je její hřbet přerušen průlomem říčky Drietomice, k níž se zahloubila i síť přítoků. Členitému reliéfu se přizpůsobilo osídlení, nabylo kopaničářských forem a založilo svébytný kulturní potenciál území. Je podtržen folklorními kopaničářskými slavnostmi ve Starém Hrozenkově. Reliéfové možnosti využily lyžařské areály na Mikulčině vrchu, u Šanova a Štítné nad Vláří. Méně příznivá je situace u značených turistických cest: na většině území je podélná hřebenová pěší trasa a nepravidelná podhřebenová cyklotrasa doplňována jen minimem přístupových tras. Deficit turistického značení je nejvíce patrný v severní části podcelku. Jižní a střední částí procházejí i naučné stezky, většinou ale v samostatném, méně zřetelném značení. Ubytovací možnosti: 10 (Mikulčin vrch, Starý Hrozenkov, Vápenice, Lopeník, Hostětín), camping Starý Hrozenkov. Úroveň infrastruktury CR (střední) je nižší než potenciál CR (vysoký).

Chmeľovská hornatina, pojmenovaná podle kóty Chmeľová (925 m) na slovenské straně, se skládá ze dvou hřbetů, hraničního, který vystupuje k 836 m n. m. (Průklesy) a nižšího západního (Královec, 655 m), přerušeného průlomovým údolím Brumovky, přítoku Vláry. Ta rovněž průlomovým údolím (Vlárský průsmyk) směřuje k Váhu. Potenciál CR vedle rázu krajiny doplňuje torzo středověkého hradu v Brumově. Zatímco tato část potenciálu je využita – hrad je návštěvnicky zpřístupněn, u hustoty pěších značených tras je využití potenciálu nižší. Existuje 1 rozhledna. Ubytovací možnosti: 6 (Valašské Klobouky, Brumov-Bylnice). Závěr: potenciál i infrastrukturu lze ohodnotit střední úrovní.

Pulčínská hornatina zahrnuje západní část hlavního hřbetu Javorníků, který se ohybem státní hranice jižně od Makyty (923 m) stává vnitrozemským a masivní rozsochy mu vtiskují klikatý průběh. Jedinečnou přírodní pozoruhodností je největší skalní město v našich Karpatech, Pulčínské skály. Turistickou vybavenost zastupují, kromě 1 rozhledny, jen nepříliš husté značené pěší trasy doplněné dvěma cyklotrasami a dvěma větvemi dálkové naučné stezky. Z Pulčína směrem k Makytě je vyznačena lyžařská stezka. Ubytovací možnosti nejsou evidovány. Celkově úroveň infrastruktury CR odpovídá střednímu stupni, zatímco úroveň potenciálu CR je na vysoké úrovni.

Ráztocká hornatina tvoří hlavní část pohoří Javorníky na území Česka. Hraniční hřbet přesahující 1000 m n. m. (Malý Javorník, 1019 m), sklánějící se četnými rozsochami do údolí Vsetínské Bečvy, zaujímá střední a východní část podcelku, na západě se prostírá členitá podhorská vrchovina. Javornický hřbet nabízí kvalitní turistické hřebenovky pěší i lyžařské (s obojím druhem značení, v souběhu s dálkovou naučnou stezkou). Přístupové značené trasy z údolí mají vzájemný odstup 2-3 km, což je hustota zcela vyhovující. V území existuje 6 vybavených lyžařských sjezdových areálů. Významným aktivem kulturního potenciálu je valašská lidová architektura, zachovaná zejména ve Velkých Karlovicích, a kopaničářský ráz mnoha osad. Pro ubytování slouží 4 horské chaty a hotely, 13 penzionů a hotelů v údolních obcích a campingy Hovězí a Velké Karlovice. Úroveň potenciálu CR lze klasifikovat jako vysokou a úroveň infrastruktury CR je s ní v souladu.

Závěr

Porovnání potenciálu a infrastruktury CR v geomorfologicky vymezených, tj. relativně homogenních územích ukazuje tři druhy poznatků. Prvním je stav, kdy jsou obě veličiny vyvážené. Na vysoké úrovni to platí pro Zlínskou a Žalostinskou vrchovinu a Ráztockou hornatinu, na střední úrovni pro Komoneckou a Chmeľovskou hornatinu, Hluckou pahorkatinu a Straňanskou kotlinu. Druhou situací je infrastrukturní podvybavenost: potenciál území si zaslouží větší využití v Luhačovické vrchovině, Javořinské, Lopenické a Pulčínské hornatině. Naopak převýšení infrastruktury nad místním potenciálem, nepochybně díky „vyzařujícímu“ vlivu blízkého krajského města je patrné u Fryštácké brázdy.

Literatura a prameny:

BECKER (2014): Navigační systém, skupina bodů zájmu Ubytování, všechny kategorie.
BÍNA, J. A KOL. (2010): Aktualizace potenciálu cestovního ruchu v České republice, ÚÚR Brno. Dostupné na http://www.uur.cz/default.asp?ID=3962.
BÍNA, J., DEMEK, J. (2012): Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky. Academia, Praha.
MAPY.CZ (2015): Internetový portál provozovaný a.s. Seznam.cz.


Autor: RNDr. Jan Bína, CSc.; bina.jan@centrum.cz

Pozn: v internetové verzi nejsou reprodukovány tabulky a grafické přílohy.


NAHORU

© Zeměpisné a vlastivědné sdružení, z.s.