Zeměpisné a vlastivědné spisy
číslo 35 (3/2015)


ZDENĚK LIPSKÝ

PAMÁTNÉ STROMY V ČESKU A JEJICH OCHRANA

Úvod

Stromy jsou nedílnou součástí naší krajiny a neodmyslitelnou složkou životního prostředí, ať už ve volné krajině nebo v lidských sídlech. Člověk měl stromy odedávna v úctě, protože mu poskytovaly mnoho užitečného. Dřevo stromů člověka provázelo, a vlastně provází dodnes, doslova od kolébky až do hrobu (Reš, 1998). Staré mohutné stromy se jako symbol síly a svědci minulosti staly již v dávných dobách předmětem uctívání. Stromy vynikající svým stářím a vzrůstem sloužily od pradávna jako orientační body v krajině, při cestách nebo vyznačovaly hranice pozemků, a proto byly také chráněny před skácením.

Už z eposu o Gilgamešovi vyplývá, že sumerská civilizace v Mezopotámii uctívala kosmický strom Huluppu, zasvěcený bohyni Isztar, která jej zasadila a vlastní rukou o něj pečovala. Pro budhisty je posvátným stromem fikus, protože pod tímto stromem princ Siddhártha šest let meditoval, právě pod ním dosáhl osvícení a stal se Buddhou. Stromem života byla ve starověkém Egyptě palma, v antickém světě posvátná jabloň se zlatými jablky v háji Hesperidek, pro Židy Strom života v Ráji, který měl 12 druhů ovoce a plodil je každý měsíc. V antickém Řecku byl uctíván svatý dub zasvěcený bohu Diovi, u Keltů dub Bagritas, u Slovanů rovněž dub jako sídlo boha Peruna (Reš, 1998). Některé druhy stromů se staly národním symbolem a bývají spojovány i s duší národa (germánský dub, slovanská lípa, ruská bříza, kanadský javor a další).

Historie ochrany starých stromů v Česku

Staré stromy jako symboly kultu byly od nepaměti chráněny a úcta k nim se přenášela z generace na generaci. Pokusy o legislativní ochranu stromů najdeme už u Karla IV. (Maiestas Carolina) nebo později za císařovny Marie Terezie. Vyhledávání a ochraně starých a památných stromů se u nás ke konci 19. století věnovaly četné okrašlovací spolky. První přehled památných stromů v Čechách sepsal v r. 1899 Jan Evangelista Chadt-Ševětínský. V dalších letech tento seznam několikrát rozšířil a v roce 1913 už popisuje 320 vzácných stromů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku se 160 vyobrazeními (Chadt-Ševětínský, 1913). Ochranou „význačných památných stromů, alejí, porostů a keřů“, pořizováním jejich soupisu a metodami jejich ošetřování se osobně zabýval i Rudolf Maximovič, zakladatel moderní ochrany přírody v Československu a generální konzervátor ochrany přírody v letech 1922-1948 (Maximovič, 1918,1921,1922).

V období platnosti prvního zákona o ochraně přírody č. 40/1956 Sb., tedy v letech 1956-1992, byly významné stromy a stromořadí zahrnovány do kategorie „chráněný přírodní výtvor“ nebo „chráněná přírodní památka“ (Reš, 1998) a označeny zeleným plechovým štítkem s nápisem „strom chráněný státem“.

Definice, ochrana a databáze památných stromů

Podle současně platného zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny jsou mimořádně významné stromy, jejich skupiny a stromořadí vyhlašovány za „památné stromy“. Do této kategorie se zařazují stromy vynikající svým vzrůstem a/nebo stářím, význačné krajinné dominanty nebo dřeviny historicky a kulturně cenné, jejichž existence nebo vysazení je spojené se známou historickou událostí nebo se k nim vztahují lidové báje a pověsti. Památné stromy vyhlašují pověřené obecní úřady, městské úřady statutárních měst, správy národních parků a chráněných krajinných oblastí.

Seznam památných stromů je součástí Ústředního seznamu ochrany přírody (ÚSOP), který vede Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Informace o památných stromech jsou vedeny jak v papírové, listinné podobě (archiv ÚSOP), tak v digitální (databáze památných stromů). Ta je volně dostupná z webové stránky http://drusop.nature.cz. V databázi lze vyhledávat podle územního principu, tj. podle krajů, okresů, pověřených obcí, katastrálních území, na území národních parků, chráněných krajinných oblastí a dalších zvláště chráněných území. Podrobný výběr pak umožňuje vyhledání podle druhu dřeviny, podle roku či jinak zvoleného období vyhlášení a podle typu objektu (jednotlivý strom, skupina stromů, stromořadí). Pro každý památný strom je uveden jeho popis, geometrické a polohové určení, výsledky měření, a to i opakované (výška, stáří, obvod kmene, výška a šířka koruny), provedené zásahy, navrhovaná opatření, zdravotní stav, případně fotografická dokumentace.

Památné stromy jsou v terénu označeny tabulí s malým státním znakem České republiky a nápisem „památný strom“ nebo „památné stromy“. Na tabuli bývá často uveden i doprovodný text se základní informací o chráněném objektu.

Vybrané památné stromy Česka a jejich charakteristiky

ÚSOP eviduje v současné době (stav k 20.9.2015) na území České republiky 5858 položek památných stromů. V tomto počtu je ale zahrnutých také 562 stromů, které již zanikly a jejichž ochrana byla zrušena. Celkový počet existujících památných stromů je tak o něco nižší, přesto úctyhodný (5296). A protože v případě chráněných stromořadí, jichž je 232, a skupin stromů (911 položek) se pod jednou položkou evidovanou v kategorii památný strom skrývá celá skupina nebo stromořadí (a to se skládá někdy i z více než 100 stromů), celkový počet stromových jedinců chráněných jako památné stromy se blíží 20 tisícům!

Z databáze ÚSOP můžeme zjistit jejich zastoupení v jednotlivých krajích, okresech nebo i v menších administrativních jednotkách, jejich druhové složení, stáří, zdravotní stav a důvod ochrany. Přehled o počtu památných stromů v jednotlivých krajích České republiky uvádí následující tabulka.

Z celkem rovnoměrného zastoupení památných stromů se vymyká Středočeský kraj s daleko nejvyšším počtem 1200 vyhlášených památných stromů. Překvapuje poměrně nízký počet památných stromů v kraji Jihomoravském.

Vyhlášené památné stromy nejsou jen domácí provenience. Jsou mezi nimi i význačné kultivary nebo exoty, z nichž mnohé vynikají svým vzrůstem. Domácí stromy však významně převládají. Celkem je v ústředním seznamu zahrnuto 175 taxonů, včetně kříženců a kultivarů. Z rodů je nejpočetněji zastoupena lípa (Tilia), jejíž podíl na celkovém počtu památných stromů dosahuje téměř 44 procent. Lípa je považovaná za český národní strom, byla předmětem kultu už u starých Slovanů, ale národním symbolem se stala až v době obrozenecké (Hrušková a Turek, 1987). Druhým nejpočetnějším rodem je dub (Quercus) s podílem přes 23 %, s velkým odstupem pak následují rody buk (Fagus), javor (Acer), jasan (Fraxinus) a platan (Platanus), z nichž na každý připadá více než 100 položek památných stromů. V řádu desítek památných stromů jsou zastoupeny ještě rody jilm (Ulmus), tis (Taxus), jedle (Abies), smrk (Picea), borovice (Pinus), hrušeň (Pyrus), jinan (Ginkgo) a některé další.

Stromem s největším měřitelným obvodem je Vejdova lípa u Pastvin ve východních Čechách, která měla při posledním měření v r. 2009 obvod kmene 1305 cm. Za 32 let pravidelných měření zvětšila svůj obvod o 141 cm! Na druhém místě bude zřejmě proslulá Lukasova lípa v Telecím na Českomoravské vrchovině, zvaná též Zpívající lípa, s obvodem kmene přes 1160 cm. Zpívající proto, že v její dutině kdysi nacházel útočiště český bratr a písmák Jiroušek, který tam četl bibli a zpíval staré nábožné písně. U některých starých stromů, které jsou rozvětvené od země, je obvod kmene prostě neměřitelný (např. známá lípa v Kamenici nad Lipou, symbol tohoto města). Největšího obvodu přes 900 cm dosahují lípy a duby a přes 1000 cm se dostává prakticky jediný druh – lípa velkolistá (Tilia platyphyllos).

Výška stromů byla často jen odhadována, uvedené hodnoty nemusí být přesné a časem se korigují. Nejstarší stromy nebývají nejvyšší. Výšky přes 50 m u nás dosahovaly z původních druhů pouze smrky a jedle. Ze Šumavy byly v 19. století známé smrky vyšší než 60 m. Z památných stromů se donedávna uváděly jako nejvyšší Smrky u Kamenického potoka na okrese Praha-východ s výškou až 58 m. V současné době je nejvyšším památným stromem Ambrožův smrk v Krkonoších vysoký 51 m. Vůbec nejvyššími stromy na území Česka se ale staly douglasky (Pseudotsuga) původem ze Severní Ameriky. V r. 2014 byla v lesích na Liberecku změřena douglaska vysoká více než 64 m, která dosud není chráněná jako památný strom. Douglasky se u nás pěstují teprve přes 200 let a již dnes jsou v řadě lesních porostů i v parcích těmi nejmohutnějšími stromy. Je pravděpodobné, že v dalších letech se právě u tohoto druhu setkáme s ještě vyššími jedinci.

Údaje o stáří památných stromů bývají dost ošidné. Většina těch nejstarších stromů má v kmeni velkou dutinu, některé dřeviny mají špatně čitelné letokruhy. Při určování stáří stromů se často jedná o hrubé odhady, navíc se věk jednotlivých stromů s ohledem na legendy a pověsti s nimi spojené často nadsazuje. Např. z pěti chráněných Žižkových dubů jen dva mohou pamatovat skutečného Jana Žižku. Žižkův dub v Náměšti nad Oslavou se odhaduje na 950 let a je to zřejmě náš nejstarší dub. Proslulý Svatováclavský dub ve Stochově by podle pověsti měl mít přes 1120 roků, reálný odhad udává věk asi 700 let. Podobně slavný Oldřichův dub v Peruci s odhadovaným věkem 800 let nemůže pamatovat knížete Oldřicha, jak udává pověst. Někteří odborníci se ale domnívají, že by podobně jako u Svatováclavského dubu mohlo jít o mladší strom, na který se pověst po zániku původního dubu přenesla (Němec, 2003). V případě známého Pernštejnského tisu pod hradem Pernštejnem existuje v literatuře těžko vysvětlitelný rozptyl stáří udávaného v rozpětí 400-2000 let. V minulosti se jeho věk udával na 2000 roků a byl považován za náš nejstarší strom, současné odhady Agentury ochrany přírody udávají asi 1000 roků. Podobně stará je také památná Klokočovská lípa v Železných horách, která byla mohutným stromem již v době, kdy v jejím stínu odpočíval král Karel IV. při cestě z hradu Lichnice v r. 1334. To budou asi dva naše nejstarší stromy. Podle ÚSOPu je sice nejstarším památným stromem Vilémovický tis v Posázaví s udávaným věkem 1500 let, nechme však tento údaj otevřený. Věk nad 1000 let je v našich podmínkách až na výjimky nereálný (Reš, 1998).

K řadě známých stromů se váže nějaký příběh, historická událost nebo pověst. Existují stromy takzvaně královské, jako Královská lípa Karla IV., Jiříkova lípa Jiřího z Poděbrad). Další stromy jsou vztaženy ke známým osobnostem (Lípa Boženy Němcové). Jiné jsou stromy rodové, které byly obvykle vysazené u rodového statku nebo mlýna a jejich paměť se přenáší z generace na generaci. Zajímavé jsou také stromy zaznamenané na obrazech malířů- krajinářů nebo na starých fotografiích, které dodnes existují. Můžeme je v krajině identifikovat, sledovat jejich vývoj a proměnu v čase. Množství takových stromů přibližuje v knize Památné stromy s ilustracemi Jaroslava Turka spisovatelka Marie Hrušková (Hrušková, Turek, 1995).

V některých územích, např. v biosférické rezervaci Dolní Morava (Maděra a kol., 2007), v Lednicko-valtickém areálu, v CHKO Poodří nebo v krajinářském parku a evropsky významné lokalitě NATURA 2000 Kačina se uskutečnil podrobný dendrologický průzkum, který dokumentoval stovky a tisíce zajímavých stromů. Zdaleka ne všechny pozoruhodné, mimořádné či nějak zajímavé stromy jsou však podchycené a evidované, stále je co objevovat. Při Krajinářské dílně CZ-IALE, České společnosti pro krajinnou ekologii, jsme v dubnu 2015 změřili mohutný trnovník akát (Robinia pseudoacacia) před zámkem Kačina, který je s obvodem kmene cca 630 cm pravděpodobně nejmohutnějším exemplářem svého druhu v Česku. V databázi památných stromů však dosud není registrován.

Novým aspektem ochrany památných stromů je záchrana jejich genetického bohatství. Vychází se přitom z předpokladu, že stromy starší než 250-300 let jsou pozůstatkem autochtonních místních populací domácích dřevin. V seznamu památných stromů jsou zastoupeny i některé staré odrůdy ovocných dřevin, zejména hrušní a jabloní. Bez významu není ani kulturně historické hledisko záchrany genofondu památných stromů. Např. potomstvo Klokočovské lípy, Svatováclavského dubu nebo Lukasovy lípy, z níž byl odebrán roub v r. 2002, bude-li zachováno a takto označeno, ponese v sobě významné kulturní poselství (Reš, 1998).

Závěr

Péče o památné stromy a jejich ochrana tak v sobě spojuje zájmy přírodovědné (botanické, dendrologické, ekologické), kulturní, historické i etické (vztah člověka k přírodě, životu i historii).

Literatura a prameny:

CHADTEVĚTÍNSKÝ, J. E., 1913: Staré a památné stromy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, popisy 320 vzácných stromů se 160 obrazy význačných druhů. Písek. Nákladem vlastním.
HRUŠKOVÁ, M., TUREK, J., 1987: O památných stromech. SPN, Praha.
HRUŠKOVÁ, M., TUREK J., 1995: Památné stromy. Silva Regina, Praha, 196 s.
MADĚRA, P. a kol., 2007: 100 nejzajímavějších stromů Biosférické rezervace Dolní Morava. Biosférická rezervace Dolní Morava, o.p.s., 120 s.
MAXIMOVIČ, R., 1918, 1921, 1922: Soupis význačných památných stromů, alejí, porostů a keřů hejtmanství čáslavského. Krása našeho domova 12, s. 109-111, 127-130; 13, s. 9-11, 24-26, 73-75; 14, s. 71-74.
NĚMEC J. a kol., 2003: Památné stromy v Čechách, na Moravě, ve Slezsku. Olympia, Praha, 224 s.
R B., 1998: Památné stromy. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 64 s.
Ústřední seznam ochrany přírody (dostupné z http://drusop.nature.cz).
Zákon ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.


Autor: doc. RNDr. Zdeněk Lipský, CSc., Přírodovědecká fakulta UK; zdeneklip@email.cz

Pozn: v internetové verzi nejsou reprodukovány tabulky a grafické přílohy.


NAHORU

© Zeměpisné a vlastivědné sdružení, z.s.