Zeměpisné a vlastivědné spisy
číslo 36 (1/2016)


JAKUB TROJAN, LEONA OTRUBOVÁ

GEOCACHING JAKO FORMA POZNÁVÁNÍ KRAJINY

Úvod

Geocaching je hra na pomezí sportu a turistiky. Základem je použití navigačního systému GPS při hledání skryté schránky nazývané cache – česky keš či keška. Známy mohou být jen zeměpisné souřadnice kešky, nebo také její velikost, popřípadě i dílčí nápovědy k jejímu nalezení. Každá keš je označena jedinečným, až sedmiznakovým alfanumerickým kódem, přidělovaným centrálně (Gillin a Gillin, 2010). Tato hra je stále populárnější zábavou, která umožňuje poznávat různá místa zemské sféry (jak terestrické, tak akvatické složky) a u mnoha hráčů pěstuje jak kladný vztah ke krajině a životnímu prostředí, tak technické dovednosti s využíváním GPS (Lo, 2010). Propojení virtuálního světa (informace a souřadnice z centrální databáze) se světem materiálním (fyzické ukrytí schránky) je typickým příkladem translace technologického přístupu do běžně využívané praxe (Trojan, 2014; případně Trojan et al., 2014).

Elementární principy

Celá aktivita je založena na hledání místa definovaného souřadnicemi. Za tímto účelem se často využívají globální navigační satelitní systémy, nejčastěji pak GPS (Hojgr a Stankovič, 2007). Pravidlem bývá umísťování keší obvykle na místech, která jsou zajímavá z přírodního, historického nebo jiného hlediska. V popisu keše (tzv. listing), který je vystaven na webových stránkách hry, jsou uvedeny informace o dané lokalitě, přírodních zajímavostech nebo historických událostech. Osoby zapojené do hledání keší jsou označovány za geocachery (počeštěně „geokačer“ nebo jen „kačer“). Samotné získání souřadnic keše je však podmíněno registrací na oficiálních stránkách hry geocaching provozované firmou Groundspeak (Gillin a Gillin, 2010). Po objevení keše následuje zápis do logbooku (blok, sešit, kniha, nebo také proužek papíru k evidenci osob naleznuvších danou keš) a případná výměna obsahu, určeného k tzv. tradingu (obchodování – bezúplatné směně předmětů). Nedílnou součástí je následné opětovné uschování a zamaskování pro další nálezce. Při hledání, zapisování i ukrývání je třeba si počínat nenápadně, aby umístění schránky nebylo prozrazeno nezasvěceným osobám.

Počátky hry jsou velmi úzce spjaty se zrušením tzv. selektivní dostupnosti (záměrné odchylky) GPS signálu datované na 1. 5. 2000 (Hojgr a Stankovič, 2007). První kešky byly ukrývány ve starých vojenských bednách na munici. Dnes se můžeme setkat s mnoha různými typy – od magnetických držáků, filmovek až po různé druhy plastových krabiček (Gillin a Gillin, 2010).

Typy schránek (keší) se vztahem k poznávání krajiny

V geocachingu mohou autoři keší vybírat z různých typů i jejich provedení. Nejvíce keší, se kterými se při lovení pokladů lze setkat, je tradiční keš. Mezi geocachery se jí slangově říká „tradicionálka“ nebo „tradička“. Založení této keše je velmi jednoduché, a hlavně proto je tento typ keší vytvářen nejčastěji. Pro umístění stačí zakladateli najít zajímavé místo a zjistit jeho souřadnice. Dále vyhledat zajímavé nebo historické informace o místě a vše zadat do listingu (popisu). Souřadnice místa úkrytu tradiční keše jsou přímo uvedeny v listingu a při příchodu na dané souřadnice probíhá už jen hledání schránky v okolní krajině. Po nalezení pokladu se nálezce zapíše do logbooku a schránku vrátí na stejné místo, kde ji našel.

Příkladem složitější keše je tzv. multicache (multikeš), slangově zvaná také „multina“. Jedná se o vícenásobnou keš, která je tvořena alespoň dvěma kroky neboli stagemi (lokalitami). Jejím úkolem je pomocí těchto lokalit získat indicie pro dokončení tzv. finální souřadnice. Hráč nejprve navštíví první stage, kde zjišťuje další informace, a takto postupuje dále až do poslední lokality. Jednotlivé lokality mohou být tvořeny buď schránkou, v níž je většinou schovaná hádanka, či pouze objektem, kde je nutno se k souřadnicím dopočítat splněním zadaného úkolu. Po získání všech indicií lze dopočítat/rozluštit finální souřadnice schránky s pokladem. Založení těchto keší je obtížnější a je velmi důležité zkontrolovat veškeré detaily zadání. V případě jakékoliv chyby ve vzorci určujícím další souřadnice pro přesun se stává celá keš neodlovitelnou. Hledání multikeše je časově náročnější a závisí na počtu zastávek a jejich vzdálenosti od sebe. Multikeše jsou vhodné, pokud autor chce provést hráče nějakou předem danou trasou v krajině. Multikeš je také obtížnější udržovat. Při správě multikeší se musí kontrolovat všechny její zastávky, protože v případě poškození nebo ztráty jedné z nich nejde finální krabička odlovit.

Nejzajímavějším typem jsou keše typu mystery. Tvůrcům nabízí nejvíce volnosti a kreativity při jejím zakládání. Od předchozích typů se liší tím, že jsou zde souřadnice záměrně utajeny a hráč je musí před samotným odlovem nejdříve zjistit. Zakladači keší si na lovce připravují různé rébusy, šifry nebo hádanky. Velká část těchto keší hledače pomocí zajímavého příběhu v listingu provází celým odlovem keše. Souřadnice pak mohou být zakódovány třeba v morseově abecedě, případně je k vyřešení hádanky třeba nastudovat téma, které si autor pro svou kešku zvolil.

Pro zkoumání krajiny založené na popisu jejího průchodu či sérii fotografií krajiny jsou optimální keše typu letterbox. Jedná se o typ keše, která nesmí být nalezitelná pouze s využitím souřadnic, ale je třeba všímat si různých prvků v krajině a ty na místě keše i identifikovat. Přírodní krajině (zejména geomorfologicky významným lokalitám) se přímo věnuje i tzv. Earth Cache. Tato varianta keše je specifická tím, že se jedná o virtuální skrýš. Na uvedených souřadnicích není umístěna schránka. Souřadnice zavedou hledače na geomorfologicky či geologicky zajímavé místo, na němž je úkolem kačera splnit dané požadavky zakladatele keše (např. vyfotografovat se na místě, objevit krajinně významný prvek atp.). Earth Cache patří mezi populární i v České republice.

Specifickou keší je rovněž tzv. Whereigo cache. Užívá pro část lovu či celý lov tzv. cartridge (sestaveného programu pro danou hru), čímž vlastní zážitek z lovu obohacuje o interaktivní prvek v terénu. Jde o obdobu multi či mystery keše, ovšem kačer se nikoliv předem z listingu, ale až průběžně na trase dozvídá, co bude dále. Průběžně plněné úkoly ani souřadnice dalších míst v krajině tak nejsou dopředu známy (Geocaching, 2015).

Kromě výše uvedených existují i další typy keší, které však svojí povahou nepředstavují vhodný nástroj pro poznávání krajiny. Jedná se např. o tzv. event keše (založené na setkávání kačerů), případně starší typy již nepodporovaných keší (např. virtual keš, webcam keš).

Závislost značení keší na charakteristikách reliéfu krajiny

Každá keš je označena svou obtížností a terénem, které je třeba k jejímu nalezení zdolat. Termíny obtížnost a terén můžeme chápat jako skutečnost, v jak obtížném terénu se keš nachází a do jaké míry je obtížné se k ní dostat. Obě tyto hodnoty jsou uvedeny v pětihvězdičkové stupnici. Čím méně hvězdiček, tím je obtížnost menší a terén snadnější a naopak. Díky těmto parametrům kačer zjistí, co od keše očekávat a jak se na ni připravit. Označením pro jednu hvězdičku u kategorie terén se rozumí obtížnost, kterou mohou zdolat i lidé na invalidním vozíku. Naopak pro označení pěti hvězdiček je nutno se opatřit vhodnými nástroji pro zdolání keše. Keš může být v tomto případě ukrytá na stromě, ve vodě, na skále či hoře. Extrémně náročné keše, s parametry 5/5, slibují prožití velmi zajímavých dobrodružství. Pro jejich obtížnost je většinou nutné je lovit v týmu a pro velkou část kačerů zůstanou neodlovitelné. Přehled vybraných extrémních schránek s poklady v českém i evropském kontextu uvádí tabulka níže.

Rizika spojená s průchodem krajinou

V souvislosti s hledáním keší a průchodem krajinou za účelem nalezení schránek s poklady s obtížnějším terénem se vyskytuje i množství rizik, která ohrožují jak samotné hráče, tak environmentální bezpečnost krajiny. Tato rizika přehledně mapuje např. Otrubová (2015), přičemž základní rozdělení je dle terénní obtížnosti. Za extrémní keše lze považovat ty s hvězdičkovým označením 3 a výše, přičemž u těchto typů keší se doporučuje odlov alespoň ve dvou osobách. Jisté riziko představuje i honba za „prvním odlovem keše“ ihned po jejím ukrytí vlastníkem (tzv. FTF neboli First To Find). Samotné hledání extrémních keší pak představuje zdolávání následujících překážek (Otrubová, 2015):

* Schránky uložené na skalách, stromech nebo komínech. Odlovy těchto keší patří v geocachingu mezi ty nejtěžší a nejrizikovější. Už samotný fakt, že se kačer pohybuje ve skalách nebo vysoko v korunách stromů, je nebezpečný.

* Schránky uložené v podzemí, jeskyních, kanálech. Další velmi rizikovou činností je pohyb v jeskyních, kanálech, opuštěných tunelech a jiném nepřístupném podzemí. Pro značnou část kačerů je tento typ keší velmi lákavý. V podzemních prostorech je důležité dbát opatrnosti v souvislosti se sesuvy nadloží, rizikem otřesů, vstupem vody/proudu, únikem nebezpečných plynů, výskytem agresivních a infikovaných hlodavců atp.

* Schránky uložené pod vodou. Existují keše, které jsou uloženy jen několik metrů pod hladinu. Pro fyzicky zdatného plavce nepředstavují velkou překážku, což ovšem neplatí u hlouběji ponořených schránek. Zde je potřebné přístrojové vybavení a optimálně i potápěčský kurz.

Přesto, že rizika jsou vždy detailně uvedena u popisu dané keše, existují hledači, kteří tato rizika nerespektují nebo je detailněji nevyhodnotí. Anketární průzkum mezi aktivními kačery, provedený v létě 2015 na vzorku 114 respondentů, ukázal, že 80 % aktivních kačerů vyhledává terénně náročnější schránky, přičemž více než 20 % z nich je loví samostatně. Téměř tři čtvrtiny (72 %) respondentů dokonce přiznávají, že při geocachingu utrpěli zranění, byť jen lehká. I přes tento fakt 93 % dotazovaných je ochotno podstupovat zvýšenou míru rizika pro radost z odlovené kešky v náročnějším terénu.

Závěr

Geocaching představuje i přes svou patnáctiletou tradici stále moderní přístup k poznávání krajiny, při němž nadšenci hledají ukryté schránky s pokladem v neznámém terénu s využitím přístrojů globálních navigačních satelitních systémů. Propojení technologií, zábavy a dobrodružství při hledání pokladů je zároveň unikátním nástrojem k poznávání nových krajin. Samotné průchody krajinou odhalují nová a pro hledače i dosud nepoznaná, zajímavá místa. Využití některých typů keší (např. Earth Cache) jsou přímo zaměřena na významné geomorfologické a geologické lokality. Zábavná forma průchodu krajinou s motivačním cílem je i zajímavým edukačním nástrojem, který na různých stupních vzdělávacího systému rozšiřuje dimenze poznávání místa svého okolí i vzdálenějších destinací.

Literatura a prameny:

Extrémní geocache [online], 1999-2010 [cit. 2015-10-15]. Geocaching. Dostupné z: http://antonio.cz/ gc/extrem.htm Geocaching [online], 2015 [cit. 2015-10-15]. Geocaching. Dostupné z: http://www.geocaching.com
GILLIN, P., GILLIN, D., 2010: The joy of geocaching: how to find health, happiness and creative energy through a worldwide treasure hunt. Fresno, CA: Quill Driver Books, c2010, xxii, 260 s.
HOJGR, R., STANKOVIČ, J., 2007: GPS: praktická uživatelská příručka. Brno, Computer Press, 221 s.
LO, B., 2010: GPS and geocaching in education. First edition. 1 online resource, 176 s.
NEUMAN, J., 2000: Turistika a sporty v přírodě. Praha, Portál, 197 s.
OTRUBOVÁ, L., 2015: Limity a bezpečnostní rizika geocachingu. Bakalářská práce, Fakulta logistiky a krizového řízení, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně.
TROJAN, J., 2014: Virtuální prostor. In: Matoušek, R., Osman, R.: Prostor(y) geografie. Praha, Karolinum, s. 19-31.
TROJAN, J., TRÁVNÍČEK, J., NOVOTNÝ, G., 2014: El ciberespacio y las posibilidades de visualización de (al menos) cuatro tipos de la espacialidad. Revista Geográfica de América Central, San José, Universidad Nacional de Costa Rica, roč. 52, č. 1, s. 51-67.

Autoři:
RNDr. Jakub Trojan, MSc., Ústav environmentální bezpečnosti, Fakulta logistiky a krizového řízení Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně; trojan@flkr.utb.cz
Bc. Leona Otrubová, Ústav krizového řízení, Fakulta logistiky a krizového řízení Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně; Leona.Otrubova@email.cz

Pozn: v internetové verzi nejsou reprodukovány tabulky a grafické přílohy.


NAHORU

© Zeměpisné a vlastivědné sdružení, z.s.