Zeměpisné a vlastivědné spisy
číslo 45 (1/2020)


DANA FIALOVÁ

PROMĚNY PRAŽSKÝCH VLTAVSKÝCH OSTROVŮ

Úvod

V Česku jakožto vnitrozemském státu nalezneme ostrovy velmi sporadicky, a to v říčních korytech (např. pražské vltavské ostrovy) či ve vodních plochách přírodních (rašelinný ostrůvek na jezeře Laka) častěji umělých (Myšlín na Máchově jezeře, Hřbitovní ostrov ve střední nádrži Nové Mlýny). Zpravidla se jedná o malé kousky pevniny často plnící funkci útočiště vodního ptactva představujících pouze lokální zajímavost. Své specifické postavení mají ovšem ostrovy na Vltavě na území hlavního města Prahy. Nejen že jeden z nich, ostrov Císařský, je vůbec největším ostrovem v Česku, ale pro svůj význam, který sehrály nejen v dějinách české metropole. Na změně jejich funkcí (od obranné, dopravní přes hospodářskou až po rekreační) můžeme také sledovat funkční proměny přilehlých částí města, které se rozkládá na obou březích Vltavy. Pozornost zaměříme na změny využití Slovanského ostrova, nacházejícího se v centru města, a Štvanice, ostrova, který patří mezi nejdéle využívané.

Pražské vltavské ostrovy

Pražské vltavské ostrovy patří mezi lokality, které odedávna přitahovaly a přitahují pozornost nejen obyvatel Prahy a okolí, ale i návštěvníků hlavního města Můžeme na ně nahlížet nejen pohledem historicko-geografickým, zkoumat je jako destinaci městského cestovního ruchu či jako součást veřejného prostoru. Studovat je můžeme ještě obecněji, a to z hlediska percepce geografického místa či změn funkčního využití jejich ploch. Některé vltavské ostrovy jsou známé a hojně navštěvované, jiné mají návštěvnost nižší (či jsou dokonce nepřístupné) a o jejich existenci nemá veřejnost ani tušení.

Ostrovy v průběhu času vznikaly a zanikaly, měnil se též jejich tvar, význam i funkce. O jejich vzniku a zániku rozhodovaly nejen změny toku Vltavy, ale i lidská činnost. Historické podklady nalezneme k 22 z nich. V posledních 100–150 letech se víceméně ustálily v podobě, v jaké je známe dnes. V současnosti jich v hlavním městě na řece Vltavě nalezneme 13.

Ke konci 19. století a ve století dvacátém se ostrovy staly významnými společenskými, kulturními a sportovními centry, která sloužila ke krátkodobé rekreaci obyvatel hlavního města. Tuto funkci neztratily ani v současnosti. I dnes je můžeme považovat za významné oázy zeleně v přeplněném centru metropole. Hlavní funkční změny na ostrovech proběhly v první polovině 20. stol., kdy původní funkce produkční byla postupně nahrazena funkcí rekreační a sportovně-rekreační. Současným trendem je tyto funkce zachovat a podporovat.

Ostrovy jako takové jsou výrazně ovlivňovány rizikem povodní. K jeho snížení byly na přelomu 19. a 20. století zrealizovány velké regulační projekty. Praha tak zůstala prakticky do konce 20. století před ničivými účinky povodní uchráněna. V roce 1999 započala realizace dalších systémů protipovodňové ochrany, celá výstavba probíhala v několika etapách. Naposledy byly pražské ostrovy zasaženy povodněmi v červnu roku 2013.

Slovanský ostrov

Slovanský ostrov se nachází u pravého břehu Vltavy vedle Masarykova nábřeží. Ačkoli tento ostrov není nejstarším v Praze, v minulosti byl centrem českých vlastenců a jeho historie je velmi pestrá. Ostrov vznikl již koncem 16. století, kdy zde i byla postavena novoměstská (Šítkovská) vodárenská věž. Formoval se však teprve v průběhu století 17. a 18. spojováním drobných naplavených ostrůvků. Po velké povodni z r. 1784 byl zpevněn břehovým opevněním a osázen stromy. Dnes má velikost 2,47 ha.

V roce 1760 prodalo Nové Město pražské ostrov barvíři J. I. Saengerovi, který zde zřídil barvířské bělidlo. Proto název Barvířský (zkráceně Barvířka) používaný až do r. 1801. Tehdy ostrov získal nové jméno, Engelův, podle majitele kartounky a dřevěného hostince F. A. Engela. V dějinách ostrova byl velmi významným přelomem rok 1830, kdy ostrov koupil pražský mlynář V. A. Novotný. Ten si zde postavil rodinný dům, zřídil na ostrově lázně a zdejší dřevěný hostinec nechal přestavět na klasicistní restauraci s plesovým a koncertním sálem. První bál byl v tanečním sále pořádán r. 1837. Od tohoto roku se zde pořádaly bály převážně s vlasteneckým charakterem. V roce 1840 ostrov navštívil také arcivévoda František Karel a byl požádán o souhlas k pojmenování ostrova k poctě jeho ženy, arcivévodkyně Sofie (Žofie) Bavorské, na Sofiin ostrov (lidově Žofín).

V květnu roku 1841 se na Žofíně uskutečnila první jízda malého parního vláčku na dřevěné kruhové dráze, jehož lokomotiva byla pojmenována „Český lev“. V červnu r. 1848 ostrov přivítal významnou politickou událost – Slovanský sjezd, jehož cílem bylo sjednocení všech Slovanů kvůli hájení společných zájmů. Sjezd byl předčasně ukončen 12. 6., kdy v Praze vypuklo povstání.

O dnešní podobě Žofína rozhodl rok 1884. Tehdy byl ostrov zakoupen pražskou obcí a celý klasicistní dům byl přestavěn na dvoupatrový novorenesanční palác Žofín, podle plánu architekta J. Fialky. O dva roky později byla na západní straně ostrova na volné řece zřízena veřejná plovárna a půjčovna lodiček. Plovárna (později zvaná Slovanka) zde stála až do r. 1986, kdy se roky neudržovaná pontonová konstrukce rozpadla. Budovy lázní stály na východní straně ostrova, jednalo se o 4 objekty lázní, dvoupatrový obytný dům a budovu kotelny. Prostor další parkové úpravě uvolnily roku 1928.

Ostrov má také významnou hudební tradici. Založen zde byl českoněmecký hudební spolek Žofínská akademie a často zde koncertoval i nejstarší český pěvecký sbor Hlahol, mezi jehož zakladatele patřili např. F. Palacký, K. J. Erben, J. Frič, J. E. Purkyně aj. Svůj první samostatný koncert zde uspořádal A. Dvořák a velmi významným datem byl i 5. 11. 1882, kdy zde poprvé souborně zaznělo dílo B. Smetany Má vlast. Pod jeho taktovkou i sym fonická báseň Z. Fibicha Othello. Na ostrově koncertovali i další významní zahraniční umělci jako F. Liszt, P. I. Čajkovskij či R. Wagner.

Vzhledem k tomu, že frekvence návštěvnosti ostrova narůstala, byl namísto dřevěné lávky vybudován železný most, ten vznikl r. 1875 a vydržel až do velké povodně v r. 1940. Poté byl nahrazen železobetonovým mostem. Po první světové válce byla na jihozápadním cípu ostrova postavena kamenná terasa, která se stala součástí nově vybudované plavební komory. Dominantou Žofínského ostrova je Šítkovská vodárenská věž, která byla vystavěna r. 1581 namísto původní dřevěné vodárny. Vodárenská věž zásobovala vodou celou horní část Nového Města pražského. Její provoz byl ukončen roku 1913. Původně byla vodárenská věž obklopena skupinou mlýnů, poslední byl však zbořen roku 1928. Tehdy Spolek výtvarných umělců Mánes rozhodl, že si na tomto místě postaví spolkovou budovu. Projekt budovy vypracoval architekt Otakar Novotný. Ten do bílé horizontální kompozice funkcionalistické budovy Mánesa začlenil vysokou vodárenskou věž jako dynamický protipól. Budova byla spolku předána r. 1930. Byly zde vystavěny místnosti výstavní, restaurační, spolkové i prodejní. „Mánes“ byl a je dalším spojníkem mezi nábřežím a Slovanským ostrovem.

Stejně jako na dalších ostrovech, i zde způsobila tisíciletá voda v roce 2002 obrovské škody. Zaplaveny byly budovy Žofína i Mánesa a škody dosáhly 100 milionů korun. Aby se již podobná katastrofa neopakovala, učinilo město společně se soukromými firmami rázná protipovodňová opatření. Kolem budovy Žofína byla vystavena podzemní těsnící stěna, která tvoří základ mobilního protipovodňového hrazení membránového typu. Mobilní protipovodňové zábrany jsou uskladněny přímo na ostrově. Při povodních v roce 2013 tak byl i díky propracovaným protipovodňovým opatřením Slovanský ostrov zasažen pouze částečně.

V současnosti je žofínský palác opět místem významných kulturních a společenských akcí. Konají se zde různé koncerty, plesy, kongresy a konference. Budova Mánesa, patřící Nadaci českého výtvarného umění, prošla v nedávné době rekonstrukcí. Cíli rekonstrukce byla nejen „záchrana ikony funkcionalismu“, ale také návrat k původní podobě budovy z 30. let, a to po koncepční i funkční stránce, avšak na vyspělé technologické úrovni. Slovanský ostrov je pěkně upravený a udržovaný a vzhledem k jeho vybavenosti i poloze v centru města, je návštěvnost ostrova, jak z řad cizinců, tak Čechů, poměrně vysoká.

Štvanice

Ostrov Štvanice se nachází mezi Holešovicemi na levé a Karlínem na pravé straně. Jeho vzhled ovlivnila výstavba Negrelliho viaduktu v letech 1846–1850 a regulační práce při výstavbě vodního díla Štvanice (1907–1912). Dnes má ostrov velikost cca 15,82 ha. Dříve byl nazýván Velké Benátky, protože měl kolem sebe spoustu malých ostrůvků, propojených lávkami a přívozy. Ostrov sloužil s okolními brody jako přístupová cesta na Prahu řadě historických vojsk (Václava I., husité, Pasovští…). Později na ostrově stály pouze chatrče rybářů, trvalá zástavba neexistovala z důvodu četných povodní.

Ostrov byl velmi oblíbeným místem lidové zábavy. Jednou z těch, které daly ostrovu své jméno, byly štvanice a zápasy zvířat pořádané ve zdejší dvoupatrové aréně. Štváni byli psi na divoká i méně divoká zvířata. Tuto „zábavu“ ukončil až císařský zákaz, poslední štvanice se konaly roku 1816. Ostrov sloužil i jiným zábavám, fungovala zde např. divadelní aréna Teatro Averino. Po jejím zániku vznikla na jejím místě první pražská ledárna. Lidovým zábavám sloužila východní část ostrova, část západní měla „vyšší úroveň“. Na počátku 19. stol. zde byl zřízen park se dvěma klasicistními budovami s tanečními sály. První objekt byl zbořen při výstavbě Hlávkova mostu, druhý, s č. p. 858 se zachoval dodnes. Sloužil později jako hostinec a poté zůstala tato budova opuštěná a prakticky nevyužitá až do roku 2014, kdy se zde začala hrát divadelní představení.

Z hospodářských činností, které byly na ostrově provozovány, jsou doklady o zelinářských zahradách a ovocných sadech již ze 14. století, prachárně a skladu střelného prachu přesunutého z Prašné brány a vybudování papírny koncem 16. stol., od druhé poloviny 18. stol. zde mělo své místo bělidlo látek, v průběhu 19. stol. zde byly pejřovna, niklovna, výroba pian a ledárny, ty do roku 1910. Byla zde také zřízena porodnice a útulek. Budova porodnice stála východně od Hlávkova mostu, před dnešní budovou Povodí Vltavy. Zanikla v 70. letech 20. stol. Počátkem 20. století přibyly na ostrově další budovy – vodní elektrárny z roku 1914 a dům plavební správy z r. 1913. Ostrov Štvanice byl také místem sportovních klání. Roku 1887 se zde konaly atletické závody a záhy se začaly zjevovat hřiště i tenisové kurty. Ve východní části bylo koupaliště a sluneční lázně. Významným počinem byla roku 1930 výstavba otevřeného zimního stadionu s umělou ledovou plochou. Stadion byl uveden do provozu 17. 1.1931, jeho projektantem byl architekt J. Fuchs. Z Hlávkova mostu byl stadion vymezen nízkou funkcionalistickou kavárnou, ta z druhé strany sestupovala terasami až k ledové ploše. Za dobu jeho existence se zde několikrát konalo mistrovství světa a Evropy v hokeji, krasobruslení a po pokrytí plochy palubovkou také v basketbalu, volejbalu, boxu, stolním tenisu a sportovní gymnastice. 11. 2. 1955 se odsud vysílal historicky první přímý sportovní přenos v dějinách ČT. O rok později byl stadion zastřešen, avšak nedlouho poté jeho sláva klesla ve prospěch nové sportovní haly na Výstavišti a začala se zde hrát pouze druhá hokejová liga. Stadion začal brzy chátrat (příčinou byly i povodně) a na přelomu 20. a 21. století byl již v havarijním stavu. V lednu 2011 byl uzavřen a v polovině roku 2011 musel být zbourán. Kavárna zůstala zachována a na místě bývalého zimního stadionu se nyní nachází bike park. Mezi prostory bike parku a budovou funkcionalistické kavárny byla od r. 2011 obnovena tradice bruslení na Štvanici, v podobě veřejného venkovního kluziště.

Štvanice má i významnou tenisovou minulost. Roku 1920 se zde konalo první mistrovství Československa v tenise. O rok později hostil areál první utkání v Davisově poháru na československé půdě. Historický tenisový areál začal chátrat, a proto byl roku 1983, současně se stavbou metra pod Vltavou, zdemolován. O tři roky později pak na jeho místě vyrostl nejmodernější tenisový komplex v tehdejším Československu. Celému areálu dominoval centrální betonový dvorec s antukovým kurtem a kapacitou 8000 diváků. V současnosti se zde mimo centrální kurt nachází 13 venkovních kurtů a 2 kurty v hale, v areálu je i klubová restaurace, fitness, sauna a bazén.Vedle byl v 90. letech vybudován skatepark a každoročně zde organizuje světové závody Mystic Skates Cup.

V roce 2013 vyhlásila Praha architektonickou soutěž o návrh budoucí podoby ostrova Štvanice. V současnosti však není jasné, kdy a jestli vůbec přestavba ostrova proběhne. Budoucnost Štvanice je pouze v jurisdikci Magistrátu a záleží tak na jeho rozhodnutí, zda má být funkce ostrova zcela změněna či zachována jeho funkce tradiční.

Závěr

Představené ostrovy zaznamenaly v průběhu sledovaného období významné změny nejen ve své fyzické podobě, ale především ve svém funkčním využití. Společnou problematikou pro všechny zmíněné ostrovy zůstává ohrožení povodněmi. Jejich případné dopady se snaží zmírnit nákladná protipovodňové opatření, která limitují možnost využití těchto území v centru města.


Literatura:

FIALOVÁ, D., STEYEROVÁ, M., SEMOTANOVÁ, E. (2015): Vltavské ostrovy v Praze. Praha, Česká geografická společnost, 112 s.


Autorka:
RNDr. Dana Fialová, Ph.D., Univerzita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, dana.fialova@natur.cuni.cz

Pozn: v internetové verzi nejsou reprodukovány tabulky a grafické přílohy.


© Zeměpisné a vlastivědné sdružení, z.s.