Zeměpisné a vlastivědné spisy
číslo 46 (2/2020)


JAKUB TROJAN, IVA SWIERCZKOVÁ, PETER CHRASTINA, VASILE GRAMA

SLOVENSKÁ KOMUNITA V BIHORSKÉ ŽUPĚ RUMUNSKA

Úvod

Slovenská menšina v Rumunsku je koncentrována hlavně ve dvou oblastech. První je v okolí města Nădlac, ta druhá se vyskytuje v Bihorské župě, zejména východně od města Oradea. Příspěvek se zaměřuje na slovenskou menšinu právě v oblasti Bihoru. Popisuje důvody, které měli Slováci pro stěhování do těchto krajů a také důvody, proč odtud jednotlivě či hromadně odcházejí v průběhu let.

Migrace Slováků na území dnešního Rumunska začala již koncem 18. století a probíhala v několika vlnách. K založení většiny slovenských obcí ve vyšších nadmořských výškách, resp. na úpatí pohoří Plopiş, však došlo relativně pozdě. V roce 1947 pak začala reemigrace Slováků do Československa a to mělo za následek masivní úbytek Slováků v Bihoru. V současné době jejich počet na rumunském území stále ubývá. To je dáno hlavně mladší generací, která odchází do okolních zemí za prací a vyšší životní úrovní. V obcích, které byly založeny Slováky, fungují slovenské školy (založené v období první ČSR), výjimečně školky. Téměř v každé obci působí také slovenští kněží, neboť náboženství hraje velkou roli v životě tamějších Slováků (Zetocha, 2019).

Historie Slováků v Bihorské župě

Konec 18. století byl pro obyvatele horních Uher velmi nepříznivý. To přimělo obyvatele území dnešního Slovenska hledat práci jinde. Většinou se jednalo o oblast jižní části Uher. Jako nejstarší slovenská osada zde vznikla Huta Voivozi (slovensky Stará Huta) v návaznosti na provoz původní sklárny, která byla založena již v roce 1802. V souvislosti s obcí Huta Voivozi vznikla také další slovenská osada – Socet (slov. Sočet), přibližně v roce 1833. Následně umožnil rod Batthyánů kolem roku 1830 příchod dalších slovenských rodin. Tehdy vznikly obce Sinteu (slov. Nová Huta) a Valea Târnei (slov. Židáreň). V druhé polovině 30. let pak přichází velmi silná migrace z farnosti Lom nad Rimavicou. Po této migraci slovenská kolonizace sedmihradského Rudohoří okolo roku 1840 končí (Ocelák, 2018).

K další kolonizaci docházelo v letech 1832 až 1836. Během těchto let byly kolonizovány slovenským obyvatelstvem obce Borumlaca (slov. Boromlak), která byla založena již před příchodem Slováků, a obec Vărzari (slov. Varzaľ), která byla Slováky založena nově. Slováci přišli ze středního Slovenska. Poslední významnou obcí je Budoi (slov. Bodonoš), jejíž vznik je stále nejasný, odhaduje se však v období kolem roku 1803. V roce 1806 je již Budoi relativně bohatě osídlenou osadou (Ocelák, 2018). Kromě palivového dřeva, sbírali v oblasti Slováci také křemen, který se hojně vyskytoval na povrchu půdy a v korytech řek. Část komodit byla využívána na prodej, zbytek se spotřebovával ve zmíněných sklárnách. Po skončení skláren se stalo hlavním zaměstnáním obyvatelstva zemědělství, kterému se věnují do dnešních dní. Ve třicátých letech 19. století následovala vnitřní kolonizace, kdy se Slováci stěhovali do okolních rumunských a maďarských obcí. Menšiny, které zde vytvořili, v mnoha případech přerostly původní obyvatelstvo a stávaly se tak majoritní skupinou (Šuba, 2010).

Během první světové války žilo mnoho Slováků v bídě. Slovenští muži odešli na frontu a práci na polnostech tak musely zastávat ženy a děti. Po válce se muži nechávali zaměstnávat ve sklárnách a hutích v nedalekých obcích. Řada rodin se rozhodla emigrovat za prací do Brazílie, některé se ovšem ve třicátých letech zase vrátily zpět do Bihoru (Cigáň a Chrastina, 2013).

Počátek 20. století byl ve znamení změn, především z hlediska kultury. Slovenští muži často cestovali daleko za prací, kde získávali nové poznatky a upozadili tak slovenské tradice a oděvy. Tradice a lidovou kulturu udržovaly především ženy. Slováci se dlouhodobě potýkali s negramotností, mnoho dětí místo vzdělání pracovalo v hospodářství a církevní školy v Bihoru zely prázdnotou. Negramotnost měla také za následek absenci jakéhokoli organizovaného kulturního života. Ke zlepšení pak docházelo od třicátých let 20. století podpisem československo-rumunské dohody o kulturní spolupráci. S podpisem dokumentu došlo k rozvoji slovenských škol a za přispění Československa jich bylo v Rumunsku vystavěno třináct. S příchodem slovenských učitelů se také zlepšila kvalita výuky. Rozvoj byl zaznamenán i v kulturně osvětové činnosti (Šuba, 2010).

S příchodem druhé světové války muži opět odcházeli na fronty a starost o hospo dářství zůstala na ženách a dětech. Slováci v Bihoru se tak opět potýkali s bídou a chudobou. Ani po ukončení války se situace nelepšila, a proto mnoho slovenských rodin přijalo nabídku Československa na osídlení pohraničních oblastí. Toto rozhodnutí znamenalo silný zásah do života slovenské minority v Bihoru a obrovské snížení počtu obyvatel slovenské národnosti. V letech 1947 - 1949 bylo z župy Bihor vypraveno celkem 20 transportů, kterými reemigrovalo přes 20 tisíc osob. Přesné počty reemigrantů však nejsou známy, jelikož se nepodařilo určit počet osob, které do Československa odešly neorganizovaně (Šuba, 2010).

Komunistický režim Slováky v Bihoru ovlivnil jen minimálně. Většina polností nebyla znárodněna a soukromé hospodářství zůstalo zachováno, a to právě v obcích ve vyšších nadmořských výškách. Muži si často nacházeli práci v níže položených obcích, většinou v důlním průmyslu, hutnictví nebo při těžbě ropy v Suplacu de Barcău (slov. Siplak). Změny probíhaly i ve školství, menší školy zanikaly, větší si utvrzovaly svou pozici. Učili zde také kvalifikovaní vysokoškolsky vzdělaní učitelé z Československa. S rozvojem průmyslu v šedesátých letech 20. století docházelo ke stěhování slovenské menšiny z horských obcí do okolních průmyslových středisek. Mezi takové se řadí například právě Oradea, Alesd, Marghita. Po roce 1989 začal průmysl upadat a zaniklo tak mnoho hutí a dolů. Mnoho slovenských rodin se vystěhovalo za prací do okolních zemí. Není ale výjimkou, že za prací na několik měsíců v roce odjíždí jen muži nebo oba rodiče. Za vydělané peníze ze zahraničí pak žijí po zbytek roku v Rumunsku. Děti v nepřítomnosti rodičů zůstávají na starost prarodičům (Kokaisl, 2014).

Současná situace

V současnosti je stále nejvíce obyvatel zaměstnaných v zemědělství, a to hlavně v menších a výše položených obcích. Zemědělství je ale na ústupu. V rámci vnitřní migrace stále dochází k přesunu Slováku z kopců do níže položených oblastí a větších měst. Důvody této migrace jsou ekonomické (zejména lepší pracovní příležitosti, infrastruktura a kvalita života). V nížinách byla také dříve větší míra svobody vyznání. Mezi lidmi slovenské menšiny je nejrozšířenější římskokatolická církev, druhá je církev evangelická a třetí byla řeckokatolická. Církev řeckokatolickou v posledních letech nahrazuje církev pravoslavná. Na rozšíření pravoslavných mají vliv stále častější sňatky mezi Rumuny a Slováky. Vysoká koncentrace římských katolíků je v obcích jako jsou například Budoi, Făgetu, Sinteu nebo i v Oradei. Jazyk a církev byly hlavními znaky, kterými se Slováci odlišovali od ostatních a stále udávají jejich národní identitu (Kokaisl, 2014).

V župě Bihor je dle posledního sčítání lidu z roku 2011 přibližně 6 330 Slováků. Informace o počtu Slováků v Oradei je nejaktuálnější z roku 2002, kdy slovenská menšina čítala 477 obyvatel. Od roku 2002 se předpokládá mírný nárůst počtu obyvatel způsobený migrací především z ekonomických důvodů. Mnoho Slováků z horských oblastí do Oradei za prací dojíždí a místo trvalého pobytu mají stále v horách (Kokaisl, 2014).

Identita a kulturní tradice

Slováci v Rumunsku označují slovenštinu jako svůj mateřský jazyk, který je důležitým znakem jejich slovenské identity. Většina Slováků mluví zároveň i rumunsky. Je zřejmé, že slovenský jazyk v celé oblasti Bihoru zaniká. To je způsobeno jak úbytkem Slováků v celém Rumunsku, tak jejich migrací do větších měst, kde je nutná rumunština. Část Slováků ve větších městech stále považuje znalost slovenštiny jako důležitou a zapisují své děti k výuce slovenštiny na základních a středních školách. Studenti v Oradei mají také možnost docházet na výuku slovenštiny na univerzitě v Oradei. Pobočka Demokratického svazu Slováků a Čechů v Rumunsku v Oradei také nabízí kurzy slovenštiny pro dospělé (Chocholoušková, 2013).

Slovenská menšina má bohaté tradice, které aktivně předává mladším generacím a má tak snahu je udržet. Příkladem tradic je vinobraní ve slovenské obci Budoi. Vinobraní je podporováno Demokratickým svazem Slováků a Čechů v Rumunsku (Chocholoušková, 2013). Mezi další oblíbené zvyky se v menších obcích řadí páračky, oběračky či zabijačky. Při těchto událostech se schází celá rodina a přátelé. Oběračky je název pro události v období vinobraní, páračky jsou pak spojovány s páráním peří hus. Další významnou a oblíbenou tradicí je odpust neboli hody. Jedná se o svátek na den patrona kostela. Významnost události upevňuje i fakt, že se během odpustu sjíždějí i lidé, kteří dříve odešli do zahraničí (Šuba, 2010). Udržování tradic ve městech jako je Oradea je na ústupu a často jsou snahy připomínání tradic omezeny na výstavy či menší přednášky.

Závěr

Je zřejmé, že Slováky na rumunském území a především v Bihorské župě v průběhu historie provázely dobré i horší časy. Životní úroveň Slováků je však v posledních letech dobrá a stále se zvyšuje, nemají nouzi o práci ani o kulturní a společenské vyžití. Zároveň jsou podporováni Demokratickým svazem Slováků a Čechů v Rumunsku a dalšími spolky.

Slovenská menšina v župě Bihor má stále snahu i zájem o udržení národní identity. Důležité je pro ně udržování tradic, i přesto, že se v posledních letech setkávají s menším zájmem ze strany mladší generace. Právě mladá generace stále častěji odchází za prací do zahraničí a tak počet Slováků v Bihoru i v celém Rumunsku stále klesá.


Literatura:

CIGÁŇ, J., CHRASTINA, P. (2013): Pôvod bihorských Slovákov z hľadiska kritickej analýzy diela Grigoreho Benedeka (jazykový a historický kontext). Český lid [online]. 2013, 3.(2.). Dostupné z: http://ceskylid.avcr.cz/archives/
CHOCHOLOUŠKOVÁ, L. (2013): Etnická identita a náboženství – Češi a Slováci v Rumunsku. Praha. Bakalářská práce. Česká zemědělská univerzita v Praze.
KOKAISL, P. (2014): Po stopách Slováků ve východní Evropě: Polsko, Ukrajina, Maďarsko, Rumunsko, Srbsko, Chorvatsko a Černá Hora. Praha: Nostalgie, Pestrá Evropa.
OCELÁK, R. (2018): Reemigranti: minulost sedmihradských Slováků a jejich poválečný příchod z Rumunska do ČSR. Rýmařov: vydal vlastním nákladem Radek Ocelák, 2018.
ŠUBA, J. (2010): Slováci v Bihoru. Brno. Diplomová práce. Masarykova univerzita.
ZETOCHA, A. (2019): Medzinárodný folklórny festival Mládežnický folklórny Čerpotok: 2004-2019. Čerpotok, župa Bihor: Tlačiareň DZSČR.


Autoři:
RNDr. Jakub Trojan, MSc, Ph.D., Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta logistiky a krizového řízení, e-mail: trojan@utb.cz
RNDr. Iva Swierczková, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta logistiky a krizového řízení
Prof. RNDr. Peter Chrastina, Ph.D., Univerzita sv. Cyrila a Metoda v Trnave, Filozofická fakulta
Vasile Grama, Ph.D., Universitatea din Oradea, Facultatea Geografie, Turism si Sport

Pozn: v internetové verzi nejsou reprodukovány tabulky a grafické přílohy.


© Zeměpisné a vlastivědné sdružení, z.s.