Zeměpisné a vlastivědné spisy
číslo 47 (1/2021)


ZDENĚK LIPSKÝ

ULTRAPROMINENTNÍ VRCHOLY

Ultraprominentní vrchol (anglicky ultra prominent peak) je hora s prominencí 1500 m a vyšší. Termín ultra poprvé použil americký geograf Stephen Fry ve své studii z roku 1980, v níž se zabýval prominencí vrcholů ve státě Washington. Jeho původní termín ultra major mountain (ultra-důležitá hora) se vztahoval na vrcholy s prominencí minimálně 5000 stop (1524 m). K pochopení zbývá vysvětlit termín prominence. Proto na úvod nejprve terminologické a metodické vyjasnění, co je prominence a jak ji vypočítat.

Terminologie

Prominence či význačnost charakterizuje relativní výšku, tedy topografickou význačnost hory. Počítá se jako převýšení mezi jejím vrcholem a tzv. klíčovým sedlem, které ji odděluje od nejbližší vyšší, tzv. mateřské hory. Jinými slovy jde o počet výškových metrů, o které musíme z vrcholu minimálně sestoupit, abychom se dostali na vyšší místo. Alternativní definice si pomáhá příměrem se stoupající hladinou moře. Pokud by hladina moře stoupla až do klíčového sedla, stala by se z dané hory nejvyšší hora samostatného ostrova. Ta by měla výšku rovnou její prominenci. Nejlépe si to vysvětlíme na příkladu z našich hor. Pro Králický Sněžník (1423 m) je mateřskou horou Praděd (1491 m) a klíčovým sedlem Ramzovské sedlo (759 m). Mezi Králickým Sněžníkem a Pradědem musíme totiž sestoupit s minimální ztrátou nadmořské výšky právě do Ramzovského sedla. Prominence Králického Sněžníku je tedy 1423 – 759 = 664 m. Pro Praděd (1491 m) je mateřskou horou Sněžka (1603 m) a klíčovým sedlem až mnohem vzdálenější a nižší Bohdašínské sedlo (508 m). Prominence Pradědu je tedy ve srovnání s Králickým Sněžníkem mnohem vyšší: 1491 – 508 = 983 m. Pro Sněžku (1603 m) je mateřským vrcholem nejvyšší hora Severních vápencových Alp Parseierspitze (3036 m) a klíčovým sedlem nejvyšší terénní bod průplavu Rhein-Main-Donau (406 m). Prominence Sněžky je tedy 1603 – 406 = 1197 m.

Určení mateřského vrcholu je někdy docela složité, záleží na jeho definici. Na hřebeni nebo v horském masívu za klíčovým sedlem následuje obvykle několik vyšších vrcholů. Ten správný mateřský vrchol se určí podle následujících definic:
a) line parent = nejbližší vyšší vrchol s určitou stanovenou prominencí (např. 100 m);
b) prominence parent = nejbližší vyšší vrchol s vyšší prominencí (to je pro Sněžku Parseierspitze);
c) island parent = nejbližší vyšší vrchol s vyšší prominencí a zároveň s nižším klíčovým sedlem (to by byl pro Sněžku až Mont Blanc).
(Více viz definice a diskuse na Ultratisícovky.cz.)

Pro nejvyšší vrcholy ostrovů nebo kontinentů je klíčovým sedlem hladina moře, protože na daném ostrově nebo kontinentu žádná vyšší mateřská hora není. Při stanovení prominence se počítá s přirozeným tvarem reliéfu, bez zásahů člověka. Např. klíčovým sedlem pro Kilimandžáro je Suezská šíje, nikoliv hladina Suezského průplavu. Pro nejvyšší horu Severní Ameriky Denali (6191 m) na Aljašce je mateřským vrcholem jihoamerická Aconcagua (6962 m) a klíčovým sedlem Panamská šíje.

Při respektování výše uvedených definičních podmínek lze v dnešní době digitálních modelů reliéfu a geografických informačních systémů pomocí vhodných programů s využitím prostorových metrik snadno vypočítat prominenci každého kopce nebo horského vrcholu.

Jednotlivé hory či vrcholy lze vedle prominence charakterizovat také pojmem dominance, která se vypočítá jako procentní vyjádření prominence vzhledem k nadmořské výšce. Nejvyšší hora světa Mount Everest má dominanci 100 %, zatímco druhá nejvyšší K2 jenom 47 % vzhledem k vysoko položenému klíčovému sedlu mezi pohořími Himálaj a Karákoram. Gerlachovský štít má dominanci 89 %, Sněžka 75 %.

Z uvedených čísel je patrné, že žádná česká hora nepatří mezi ultraprominentní vrcholy. Nejblíže k nim má Sněžka s prominencí 1197 m, ale i tak jí do hodnoty 1500 m, která je vstupenkou do ultrapominence, ještě dost chybí. Proto byl v našich podmínkách zaveden termín ultratisícovky který označuje všechny vrcholy s nadmořskou výškou 1000 metrů a více a prominencí aspoň 100 m. Ultratisícovky jsou jakousi elitou mezi našimi horami. Kromě toho existuje ještě termín ultrakopce, to jsou vrcholy s nadmořskou výškou méně než 1000 m a s prominencí aspoň 100 m (Ultratisícovky.cz).

Na Slovensku jsou jedinečným horským fenoménem Tatry, které mají množství obdivovatelů doma i v zahraničí. Slovensko Tatrami žije a určitou magickou výšku tam představuje nadmořská výška 2000 m. Pro Tatry byla proto zavedena kategorie ultradvoutisícovky, pro něž je kromě nadmořské výšky minimálně 2000 m určujícím kritériem prominence nejméně 100 m. V Alpách je podobnou magickou výškovou hranicí až linie 4000 m nad mořem.

Ve Velké Británii a Irsku, které stejně jako Česko nemají žádný ultraprominentní vrchol, používají termín marilyn, což je hora s prominencí 500 stop (152 m) a více, bez ohledu na její nadmořskou výšku. Na britských ostrovech je takto evidováno 2011 marilyns, z toho asi 60 % ve Skotsku, 20 % v Irsku, 10 % v Anglii a 10 % ve Walesu. Ve Skotsku, které je z těchto zemí nejhornatější, zavedli ještě kategorii munro, což je hora, která překonává pro Británii magický limit 3000 stop (914 m) a má prominenci nejméně 500 stop (152 m). Seznam všech munros i marilyns najdeme opět na internetu.

Prominence se využívá především k hodnocení topografické významnosti vrcholu, např. k posouzení, co je samostatný vrchol (hora) a co pouze drobná elevace, např. předvrchol ve vrcholovém hřbetu horského masivu. Ultraprominentní vrcholy, zkráceně ultras, jsou tedy hory s prominencí nejméně 1500 metrů. V USA se za samostatný vrchol považují hory s prominencí nad 500 stop (asi 152 m). Pro alpské čtyřtisícovky, tatranské dvoutisícovky a české ultratisícovky se používá prominence nad 100 metrů. Pro české tisícovky se používá prominence nad 15 metrů a pro vedlejší vrcholy stačí dokonce jen prominence nad 5 metrů.

Evidence, seznamy a počty ultraprominentních vrcholů,
ultratisícovek a ultrakopců

Přirozený zájem člověka o hory, touha po rekordech a jejich zdolávání, vedly k evidenci a vypracování seznamů všech ultraprominentních vrcholů. Ve světě jich bylo dodnes identifikováno více než 1500: v Asii 637, v Severní Americe 355, v Jižní Americe 209, v Evropě 104 (s Kavkazem a Zakavkazskem 119), v Africe 84, v Austrálii a Oceánii 69, v Antarktidě 39 (peaklist.org). Patří mezi ně samozřejmě nejvyšší hory všech kontinentů. Zajímavé je ale pořadí ultraprominentních vrcholů v jednotlivých kontinentech, které je značně odlišné od jejich pořadí podle nadmořské výšky. Tak v Evropě je na prvním místě nepřekvapivě Mont Blanc (prominence 4697 m), ale již na druhém místě je sicilská Etna (prominence 3323 m). Její prominence se totiž počítá od mořské hladiny a je rovna její nadmořské výšce. Na třetím místě v Evropě je španělský Mulhacén v pohoří Sierra Nevada, čtvrtý je nejvyšší vrchol Pyrenejí Pico de Aneto a na pátém místě opět ostrovní vrchol – nejvyšší hora Korsiky Monte Cinto 2710 m. Pico de Aneto je současně jediným ultraprominentním vrcholem celých Pyrenejí.

Austrálie má pouze dva ultraprominentní vrcholy: nejvyšší horu kontinentu Mt. Kosciuszko (2228 m) a nejvyšší horu Tasmánie Mt. Ossa (1617 m). Jejich prominence je v obou případech rovna nadmořské výšce a jejich dominance je 100 procent. Více ultras než samotná Austrálie má Oceánie, kde se jedná vesměs o nejvyšší body sopečných ostrovů v Tichém oceánu.

Některé vysoké a známé hory nejsou v kategorii ultraprominentních vrcholů. Mezi ně patří takové proslulé alpské vrcholy jako Matterhorn či Eiger, které jsou s vyššími horami spojeny vysoko položenými sedly a tudíž nemají dostatečnou prominenci. Množství ultraprominentních vrcholů leží v odlehlých a nehostinných částech planety, třeba 39 vrcholů v Grónsku, nejvyšší vrcholy arktických ostrovů Nová země, Jan Mayen a Svalbard a 136 vrcholů ve Vysoké Asii. V Britské Kolumbii nemají ještě všechny ultraprominentní vrcholy ani obecně uznávané názvy. Některé ultraprominentní vrcholy, jako třeba nejvyšší bod pohoří Finisterre Range (Papua-Nová Guinea), hora Sauyr Zhotasy na čínsko-kazachstánské hranici, vulkán Mount Siple v Antarktidě či Gangkhar Puensum v Bhútánu, jsou pravděpodobně nejvýznamnějšími dosud nezdolanými vrcholy planety.

V Česku není žádný ultraprominentní vrchol, na Slovensku je to jediný Gerlach, který jako nejvyšší vrchol celých Karpat je s prominencí 2355 m na 12. místě v Evropě. Nejblíž českým hranicím jsou rakouský Grosser Priel (95 km), slovenský Gerlach (101 km) a rovněž rakouský Hochtor (112 km).

V České republice bylo zjištěno 95 ultratisícovek, tj. čtyřikrát méně, než všech tisícovek. Dále u nás existuje přibližně 550 ultrakopců (Ultratisícovky.cz). Našim nejprominentnějším ultrakopcem je Milešovka, což je výstižné a nijak překvapivé. Podle prominence zaujímá Milešovka dokonce 6. místo mezi všemi našimi vrcholy. Ve společném pořadí ultravrcholů (ultratisícovek a ultrakopců) Česka se z vrcholů nižších než 1000 m dostala do první desítky ještě nejvyšší hora Bílých Karpat Velká Javořina (tab. 2). Nejvíce našich ultratisícovek je na Šumavě (36), následuje Hrubý Jeseník (13), Krkonoše (12) a Beskydy (10). Nejvíce ultrakopců, celkem 53, se nachází v sopečném Českém středohoří. Tabulky a seznamy všech našich ultratisícovek a ultrakopců najdeme opět na internetu. Můžeme si je zde vyhledávat podle např. podle pohoří (geomorfologických celků) nebo krajů. Mezi kraji vedou v počtu ultravrcholů Ústecký (85), Liberecký (71) a Plzeňský (58), na chvostu je Praha (1). Jediným pražským ultrakopcem je Ládví (359 m) s prominencí 106 m (Ultratisícovky.cz). Na příslušné webové stránce je kromě kompletních seznamů našich ultratisícovek a ultrakopců k dispozici také podrobná mapa pro jejich vyhledávání a pro zájemce tabulka pro evidenci výstupů.

Na Slovensku je jediným ultraprominentním vrcholem Gerlach (2655 m), který, jak jsem uvedl výše, s prominencí 2355 m zaujímá dvanácté místo v Evropě. Ve Vysokých Tatrách bylo popsáno asi tisíc vrcholů, štítů, věží a věžiček, ale ultradvoutisícovek s prominencí nejméně 100 m je tam 29, z toho 25 na Slovensku, 2 v Polsku a 2 na slovensko-polské hranici. V Nízkých Tatrách jsou dvě ultradvoutisícovky – Ďumbier a Chopok, zatímco další dvě dvoutisícovky Štiavnica (2025 m) a Dereše (2004 m) už mezi ultradvoutisícovky nepatří. Ačkoliv Štiavnica je podle absolutní výšky druhým nízkotatranským vrcholem, o metr vyšším než Chopok, ultradvoutisícovka to není. Od blízkého Ďumbieru ji totiž dělí jen mělké sedlo a při cestě mezi oběma vrcholy klesneme méně než 100 výškových metrů. Z úplně stejného důvodu není v Krkonoších mezi utratisícovkami Studniční hora. Absolutní výškou 1554 m je třetí nejvyšší horou Česka, ale od sousední Luční hory (1555 m) ji odděluje jen mělké Modré sedlo (1499 m), její prominence je tedy pouhých 55 m.

Zdroje:
Wikipedie (https://cs.wikipedia.org/): Seznam hor a kopců v Česku podle prominence
Wikipedie (https://cs.wikipedia.org/): Ultraprominentní vrchol
Ultratisícovky.cz (https://www.ultratisicovky.cz/)

Další internetové stránky:
https://en.wikipedia.org/wiki/List-of-European-ultra-prominent-peaks
https://en.wikipedia.org/wiki/Munro
https://peaklist.org/theory/theory.html
https://peaklist.org/ultras.html
https://www.worldatlas.com/articles/what-is-an-ultra-prominent-peak-or-ultra.html
https://www.worldatlas.com/articles/what-is-a-marilyn-in-geography.html


Autor:
doc. RNDr. Zdeněk Lipský, CSc., Přírodovědecká fakulta UK, katedra fyzické geografie a geoekologie, e-mail: zdeneklip@email.cz

Pozn: v internetové verzi nejsou reprodukovány tabulky a grafické přílohy.


© Zeměpisné a vlastivědné sdružení, z.s.